Zástupcem našich domácích druhů je buk lesní (Fagus sylvatica), který patří mezi nejhojnější stromy naší přírody.

Buk lesní (Fagus sylvatica) je velmi hustý, rozložitý, až 45 m vysoký strom s korunou v obrysu bohatě větvenou. Listy má vejčité, lesklé, celokrajné, zjara po obvodu s hedvábnými chloupky, na podzim měďnatě až zlatavě zbarvené, 5 – 11 cm velké. Svým přirozeným výskytem tento druh pokrývá severní až jižní Evropu, na východě zasahuje až na Krym. Výškově je to dřevina podhorských a nižších horských oblastí, kde vytváří jako převládající dřevina vegetační stupeň bukový, na přechodech zejména bukodubový, dubobukový a smrkobukový. Je všestranně použitelný a vhodný i pro tvarování, proto lze z něho vytvořit ideální kompaktní živý plot pro podhorské a horské oblasti.

Z buku lesního byla vyšlechtěna celá řada velmi atraktivních kultivarů, které se liší jak různým zbarvením a tvarem listů, tak i rozličnými habity a proto se dají upotřebit nejen ve velkých sadových úpravách, ale i v menších zahradách.

Příkladem je buk lesní Dawyck Gold. Má vzpřímený, sloupovitý růst. V prvních několika letech roste pomaleji, později středně rychle. Mladé listy jsou zelenožluté až zlatavě žluté a během sezóny se mění v jasně až trávově zelenou. Tento buk je nejhezčí ve větších skupinách, kde vynikne jeho sloupovitý tvar i barva olistění. Jako solitér se uplatní teprve v pozdějším věku, protože mu trvá řadu let, než naroste do takové šířky, aby obstál v konkurenci ostatních solitérních stromů. Je nenáročný na půdu, žlutozelené odrůdy mají rády i polostín. Plně mrazuvzdorný je do -34°C.